Není sůl jako sůl

Přírodní mořská sůl bývá chemicky čištěna a bělena a při tomto procesu je ochuzena o mnoho svých minerálů a dalších živin. Následně je do ní zpětně přidáván jód a navíc i různé protihrudkující a protispékavé látky. Takto ošetřená sůl už nemá s tou původní přírodní už mnoho společného. A pro tělo je spíše zátěží. Je pro něj obtížnější ji vstřebat i vyloučit. Místo klasické kuchyňské soli je tedy vhodnější se poohlédnout po některé z přírodních solí. Jednou z takových je i himalájská růžová sůl.

Proč je himalájská sůl prospěšná?

Himalájská sůl patří mezi nejčistší soli vůbec. Ani přírodní mořská sůl kvůli stále se zhoršujícímu znečištění oceánů nedosahuje takové kvality. Himalájská sůl je totiž ručně těžena z hloubky himalájského pohoří. Díky působení vrstev, které se v průběhu věků v pohoří usadily, obsahuje tato sůl přes 80 různých minerálů. Tato sůl se také díky své krystalické formě velice dobře vstřebává a tělo nemá problém s vyloučením případných přebytků. Je bohatá na železo, které jí dodává její typickou narůžovělou barvu. Kromě železa pak obsahuje hořčík, draslík, vápník, sodík a fosfor. Přispívá k regulaci krevního tlaku a zvýšené hladiny cukru v krvi. Obsažené minerály pomáhají předcházet svalovým křečím a zároveň podporují činnost nervové soustavy a zdravý spánek.

Jaký je rozdíl mezi klasickou kuchyňskou solí a himalájskou?

Nejvíce viditelným rozdílem je růžová barva himalájské soli, rozdílů je ale mnohem víc. V himalájské soli nenajdete žádné umělé a zbytečné přídavné látky. Nedává se do ní uměle dokonce ani jód, který je často přidáván i do mořské soli. Klasická kuchyňská sůl je rafinovaná a tělo ji vnímá jako něco nepřirozeného a snaží se jí zbavit.

Méně je více

Stejně tak jako u kuchyňské soli platí i u té himalájské, že bychom si měli její spotřebu hlídat. Nemusíme být sice tak opatrní jako u klasické soli, ale přesto není vhodné to s její konzumací přehánět. Obecně se doporučuje zhruba 1/4 čajové lžičky denně.

Zdroj zde